Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Jakubíková Lenka . Zobrazit všechny články
Léčba osimertinibem napříč liniemi u nemalobuněčného karcinomu plic s mutací EGFR – kazuistika
05/2023 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Osimertinib je ireverzibilní perorální inhibitor tyrosinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) třetí generace, který selektivně inhibuje mutace senzibilizující tyrosinkinázový inhibitor EGFR i mutace rezistence EGFR T790M a prokázal účinnost u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, kteří mají metastázy v centrálním nervovém systému. Aktuální výsledky studie ADAURA a shrnutí dosavadních indikací k léčbě osimertinibem s perspektivou i v dalších rozšiřujících indikacích je předmětem následujícího sdělení s případem nemocné s výborným účinkem osimertinibu ve čtvrté linii léčby.
CELÝ ČLÁNEK
Osimertinib je ireverzibilní perorální inhibitor tyrosinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) třetí generace, který selektivně inhibuje mutace senzibilizující tyrosinkinázový inhibitor EGFR i mutace rezistence EGFR T790M a prokázal účinnost u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, kteří mají metastázy v centrálním nervovém systému. Aktuální výsledky studie ADAURA a shrnutí dosavadních indikací k léčbě osimertinibem s perspektivou i v dalších rozšiřujících indikacích je předmětem následujícího sdělení s případem nemocné s výborným účinkem osimertinibu ve čtvrté linii léčby.
Aktuální léčba nemalobuněčného karcinomu plic s mutací EGFR - zaměřeno na osimertinib
03/2022 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Cílená léčba pomocí inhibitorů tyrosinkinázy (tyrosine kinase inhibitor, TKI) receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) je standardní modalitou léčby první linie u pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) s mutovaným EGFR, u kterých podstatně zlepšuje jejich prognózu. Mutace EGFR T790M je však primárním mechanismem rezistence na EGFR TKI první a druhé generace. Osimertinib je zástupcem EGFR TKI třetí generace, které cílí na mutaci T790M, a má výbornou účinnost v léčbě T790M pozitivního NSCLC s progresí onemocnění po použití EGFR TKI první nebo druhé generace. I při této terapii ale dochází k selhání léčby; řada mechanismů příčin rezistence na moderní TKI je již známa a jsou vyvíjeny i další molekuly s účinností na tyto rezistentní dráhy. V následujícím sdělení jsou shrnuty nejdůležitější údaje s momentálně nejužívanějším TKI v první linii, osimertinibem, jeho další možnosti jako adjuvantního léku a jsou podrobněji zmíněny i příčiny rezistence vůči léčbě.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba pomocí inhibitorů tyrosinkinázy (tyrosine kinase inhibitor, TKI) receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) je standardní modalitou léčby první linie u pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) s mutovaným EGFR, u kterých podstatně zlepšuje jejich prognózu. Mutace EGFR T790M je však primárním mechanismem rezistence na EGFR TKI první a druhé generace. Osimertinib je zástupcem EGFR TKI třetí generace, které cílí na mutaci T790M, a má výbornou účinnost v léčbě T790M pozitivního NSCLC s progresí onemocnění po použití EGFR TKI první nebo druhé generace. I při této terapii ale dochází k selhání léčby; řada mechanismů příčin rezistence na moderní TKI je již známa a jsou vyvíjeny i další molekuly s účinností na tyto rezistentní dráhy. V následujícím sdělení jsou shrnuty nejdůležitější údaje s momentálně nejužívanějším TKI v první linii, osimertinibem, jeho další možnosti jako adjuvantního léku a jsou podrobněji zmíněny i příčiny rezistence vůči léčbě.
Receptor epidermálního růstového faktoru – jeho význam, diagnostika a vývoj léčby u nemalobuněčného karcinomu plic
01/2021 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) je transmembránový glykoprotein s vazebným místem pro rodinu ligandů extracelulárních proteinových epidermálních růstových faktorů. Receptor epidermálního růstového faktoru je členem rodiny receptorů ErbB (erythroblastic leukemia viral oncogene), která je tvořena celkem čtyřmi členy úzce příbuzných receptorových tyrosinkináz: EGFR (ErbBI, HER1), ErbB2/neu (HER2), ErbB3 (HER3) a ErbB4 (HER4). Epidermální růstový faktor a jeho receptor byly objeveny Stanleyem Cohenem. Cohen se v roce 1986 podělil o Nobelovu cenu za medicínu s Ritou Levi-Montalciniovou za objev růstových faktorů. Od EGFR může být signál předáván řadou intracelulárních přenašečů RAS-RAF-MAPK (vedoucí k proliferaci buněk), nebo jsou aktivovány signální dráhy JAK-STAT3 či PI3K-AKT (ovlivňující přežívání buněk). Vyšetření mutačního stavu tohoto receptoru má zásadní roli v rozhodování o léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu a je cílem tzv. biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
Receptor epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) je transmembránový glykoprotein s vazebným místem pro rodinu ligandů extracelulárních proteinových epidermálních růstových faktorů. Receptor epidermálního růstového faktoru je členem rodiny receptorů ErbB (erythroblastic leukemia viral oncogene), která je tvořena celkem čtyřmi členy úzce příbuzných receptorových tyrosinkináz: EGFR (ErbBI, HER1), ErbB2/neu (HER2), ErbB3 (HER3) a ErbB4 (HER4). Epidermální růstový faktor a jeho receptor byly objeveny Stanleyem Cohenem. Cohen se v roce 1986 podělil o Nobelovu cenu za medicínu s Ritou Levi-Montalciniovou za objev růstových faktorů. Od EGFR může být signál předáván řadou intracelulárních přenašečů RAS-RAF-MAPK (vedoucí k proliferaci buněk), nebo jsou aktivovány signální dráhy JAK-STAT3 či PI3K-AKT (ovlivňující přežívání buněk). Vyšetření mutačního stavu tohoto receptoru má zásadní roli v rozhodování o léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu a je cílem tzv. biologické léčby.
Perorální vinorelbin v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic - kasuistiky
05/2018 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Vinorelbin je semisyntetický vinca alkaloid druhé generace, který má nízkou afinitu k neurotubulům, z čehož vyplývá jeho nižší neurotoxicita. Vinca alkaloidy jsou mitotické jedy, které znemožňují správné vytváření mikrotubulů vazbou na tubulin. Způsobují tak depolymerizaci mikrotubulů a rozpouštění mitotického vřeténka, čímž zablokují dělení buněk a zapříčiňují poškození dalších dějů v závislosti na správné funkci mikrotubulů. V onkologii má vinorelbin širší využití, zejména v léčbě u metastazujícího karcinomu prsu a u nemalobuněčného plicního karcinomu, kde je použitelný ve všech stadiích v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčbě.
CELÝ ČLÁNEK
Vinorelbin je semisyntetický vinca alkaloid druhé generace, který má nízkou afinitu k neurotubulům, z čehož vyplývá jeho nižší neurotoxicita. Vinca alkaloidy jsou mitotické jedy, které znemožňují správné vytváření mikrotubulů vazbou na tubulin. Způsobují tak depolymerizaci mikrotubulů a rozpouštění mitotického vřeténka, čímž zablokují dělení buněk a zapříčiňují poškození dalších dějů v závislosti na správné funkci mikrotubulů. V onkologii má vinorelbin širší využití, zejména v léčbě u metastazujícího karcinomu prsu a u nemalobuněčného plicního karcinomu, kde je použitelný ve všech stadiích v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčbě.
Nemalobuněčný karcinom plic s mutacemi genu receptoru epidermálního růstového faktoru
05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
CELÝ ČLÁNEK
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
Neuroendokrinní plicní nádory
05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
CELÝ ČLÁNEK
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
Krátká léčba nivolumabem vyvolávající těžkou únavu s dlouhotrvající parciální odpovědí - kasuistiky
05/2017 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Marcela Tomíšková, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Autorky v první části článku shrnují dosavadní léčebné výsledky nivolumabu u skvamózního i neskvamózního karcinomu plic a současně bezpečnostní profil tohoto typu imunoterapie včetně doporučení předcházení i opatření při vzniku nežádoucích účinků. V samotných případech jsou popisovány nežádoucí účinky, a to zejména slabosti a vyčerpání u dvou vybraných pacientů, u kterých byl ihned po zahájení léčby nivolumabem pozorován závažný stupeň únavy s nutností trvalého vysazení léčby, ale podle kontrolních zobrazovacích vyšetření došlo s odstupem dvou měsíců po poslední dávce imunoterapie k dobře zobrazitelné parciální léčebné odpovědi, která setrvala po dobu jednoho roku u obou pacientů.
CELÝ ČLÁNEK
Autorky v první části článku shrnují dosavadní léčebné výsledky nivolumabu u skvamózního i neskvamózního karcinomu plic a současně bezpečnostní profil tohoto typu imunoterapie včetně doporučení předcházení i opatření při vzniku nežádoucích účinků. V samotných případech jsou popisovány nežádoucí účinky, a to zejména slabosti a vyčerpání u dvou vybraných pacientů, u kterých byl ihned po zahájení léčby nivolumabem pozorován závažný stupeň únavy s nutností trvalého vysazení léčby, ale podle kontrolních zobrazovacích vyšetření došlo s odstupem dvou měsíců po poslední dávce imunoterapie k dobře zobrazitelné parciální léčebné odpovědi, která setrvala po dobu jednoho roku u obou pacientů.
Biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Jana Skřičková, Ondřej Venclíček, Bohdan Kadlec, Marcela Tomíšková, Lenka Jakubíková, Jana Špeldová
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.