Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Pospíšková Markéta . Zobrazit všechny články
Cemiplimab v léčbě spinocelulárního karcinomu kůže – kazuistika
06/2023 MUDr. Markéta Pospíšková, Ph.D.
SpinoceLuLární kožní karcinomy patří, spolu s ostatními nemeLanomovými kožními nádory, mezi malignity s největší incidencí. V roce 2021 jich bylo v České republice diagnostikováno přes 23 tisíc. SpinaLiom tvoří asi 20 % z tohoto počtu. Jejich terapie je v časných stadiích velmi úspěšná, ať už pomocí chirurgie či radioterapie. Díky tomu je jejich mortalita nízká. Jejich incidence se zvyšuje s věkem, kdy bohužel klesá compliance pacientů s Léčbou. Nemocní přicházejí často s nádory v pokročilém stadiu, u kterých pouze Lokální Léčba není možná. Donedávna jsme měli jen malé možnosti systémové Léčby (platinové deriváty, flurouraciL, taxany) s omezeným účinkem. Naštěstí se v posLedních Letech do terapie kožních nádorů dostaLa i cílená Léčba a imunoterapie. Díky tomu, že nemeLanomové kožní nádory mají veLkou mutační náLož, staLy se dobrým cíLem pro terapii checkpoint inhibitory. V dnešní době můžeme spinaLiom v 1. Linii a bazaLiom ve 2. Linii Léčit pomocí anti-PD-1 protiLátky cemipLimabu. Léčba imunoterapií prokázaLa efekt nejen v prodLoužení doby do progrese onemocnění, aLe i v prodLoužení ceLkového přežití.
CELÝ ČLÁNEK
SpinoceLuLární kožní karcinomy patří, spolu s ostatními nemeLanomovými kožními nádory, mezi malignity s největší incidencí. V roce 2021 jich bylo v České republice diagnostikováno přes 23 tisíc. SpinaLiom tvoří asi 20 % z tohoto počtu. Jejich terapie je v časných stadiích velmi úspěšná, ať už pomocí chirurgie či radioterapie. Díky tomu je jejich mortalita nízká. Jejich incidence se zvyšuje s věkem, kdy bohužel klesá compliance pacientů s Léčbou. Nemocní přicházejí často s nádory v pokročilém stadiu, u kterých pouze Lokální Léčba není možná. Donedávna jsme měli jen malé možnosti systémové Léčby (platinové deriváty, flurouraciL, taxany) s omezeným účinkem. Naštěstí se v posLedních Letech do terapie kožních nádorů dostaLa i cílená Léčba a imunoterapie. Díky tomu, že nemeLanomové kožní nádory mají veLkou mutační náLož, staLy se dobrým cíLem pro terapii checkpoint inhibitory. V dnešní době můžeme spinaLiom v 1. Linii a bazaLiom ve 2. Linii Léčit pomocí anti-PD-1 protiLátky cemipLimabu. Léčba imunoterapií prokázaLa efekt nejen v prodLoužení doby do progrese onemocnění, aLe i v prodLoužení ceLkového přežití.
Cemiplimab v léčbě nemelanomových kožních nádorů - kazuistiky
02/2023 MUDr. Markéta Pospíšková, Ph.D.
Nemelanomové kožní nádory jsou heterogenní skupina s největší incidencí ze všech nádorů. V roce 2018 jich bylo v České republice diagnostikováno kolem 28 500. Jejich výskyt roste s věkem a zátěží ultrafialovým zářením. Zhruba 80 % z nich tvoří bazocelulární karcinom a 20 % spinocelulární karcinom. Mortalita je nízká, ale i ta se zvyšuje s věkem výskytu tumorů. Terapie časných stadií (chirurgická léčba, radioterapie) je velmi úspěšná. Bohužel s přechodem do vyšších stadií jsme donedávna stáli před problémem, protože většina systémové léčby (platinové deriváty, fluorouracil, taxany) u těchto typů nádorů měla jen omezený účinek. Naštěstí v posledních letech se i do terapie nemelanomových kožních nádorů dostává cílená léčba. Nejdříve to byly inhibitory signální dráhy hedgehog u bazaliomů, ale hlavním přínosem bylo zařazení imunoterapie. V dnešní době můžeme spinaliom v první linii a bazaliom ve druhé linii léčit pomocí protilátky proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1), cemiplimabu. Imunoterapie u těchto nádorů s vysokou mutační náloží prokázala účinek nejen v prodloužení doby do progrese onemocnění, ale i prodloužení celkového přežití.
CELÝ ČLÁNEK
Nemelanomové kožní nádory jsou heterogenní skupina s největší incidencí ze všech nádorů. V roce 2018 jich bylo v České republice diagnostikováno kolem 28 500. Jejich výskyt roste s věkem a zátěží ultrafialovým zářením. Zhruba 80 % z nich tvoří bazocelulární karcinom a 20 % spinocelulární karcinom. Mortalita je nízká, ale i ta se zvyšuje s věkem výskytu tumorů. Terapie časných stadií (chirurgická léčba, radioterapie) je velmi úspěšná. Bohužel s přechodem do vyšších stadií jsme donedávna stáli před problémem, protože většina systémové léčby (platinové deriváty, fluorouracil, taxany) u těchto typů nádorů měla jen omezený účinek. Naštěstí v posledních letech se i do terapie nemelanomových kožních nádorů dostává cílená léčba. Nejdříve to byly inhibitory signální dráhy hedgehog u bazaliomů, ale hlavním přínosem bylo zařazení imunoterapie. V dnešní době můžeme spinaliom v první linii a bazaliom ve druhé linii léčit pomocí protilátky proti receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1), cemiplimabu. Imunoterapie u těchto nádorů s vysokou mutační náloží prokázala účinek nejen v prodloužení doby do progrese onemocnění, ale i prodloužení celkového přežití.
Možnosti biologické léčby karcinomů hlavy a krku
06/2018 MUDr. Markéta Pospíšková
Nádory hlavy a krku patří celosvětově mezi karcinomy se vzrůstající incidencí. V posledním desetiletí dochází k vzestupu nádorů spojených s infekcí lidským papallomavirem (human papilloma virus, HPV) a k poklesu incidence u nádorů spojených s kouřením a abúzem alkoholu. Přes osvětu přichází stále 60 % pacientů v lokoregionálně pokročilých stadiích a 12 % pacientů má v době diagnózy vzdálené metastázy. Základem léčby je multidiciplinární přístup. Díky novým znalostem o biologii nádorů, které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti (protilátky, imunoterapie), došlo i u generalizovaných a relabujících karcinomů ke zlepšení přežití.
CELÝ ČLÁNEK
Nádory hlavy a krku patří celosvětově mezi karcinomy se vzrůstající incidencí. V posledním desetiletí dochází k vzestupu nádorů spojených s infekcí lidským papallomavirem (human papilloma virus, HPV) a k poklesu incidence u nádorů spojených s kouřením a abúzem alkoholu. Přes osvětu přichází stále 60 % pacientů v lokoregionálně pokročilých stadiích a 12 % pacientů má v době diagnózy vzdálené metastázy. Základem léčby je multidiciplinární přístup. Díky novým znalostem o biologii nádorů, které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti (protilátky, imunoterapie), došlo i u generalizovaných a relabujících karcinomů ke zlepšení přežití.
Dlouholetá léčba karcinomu prostaty při správně zvoleném algoritmu léčby se zachováním vysoké kvality života
02/2018 MUDr. Adam Guňka, MUDr. Markéta Pospíšková, MUDr. Milan Kohoutek
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.