Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Skřičková Jana . Zobrazit všechny články
Současné možnosti a limitace chemoterapie
05/2020 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
V celosvětovém měřítku je karcinom plic nejčastěji diagnostikovaným typem zhoubného nádoru u mužů i u žen (11,6 % celkového počtu nově diagnostikovaných zhoubných nádorů) a je nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění (1,8 mil. úmrtí, tzn. 18,4 % z celkového počtu úmrtí na nádorová onemocnění). Mezi základní léčebné modality karcinomu plic patří léčba chirurgická, radioterapie, chemoterapie, cílená (terčová) léčba a imunoterapie. Kombinovaná chemoterapie je základní a nezbytnou léčebnou modalitou všech pacientů s malobuněčným karcinomem. Chemoterapie má také v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic významnou roli i v době biologické léčby a imunoterapie. Má uplatnění v léčbě adjuvantní, neoadjuvantní, podává se souběžně s radioterapií nebo po ní může následovat, význam má i paliativní chemoterapie, udržovací chemoterapie a metronomická chemoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
V celosvětovém měřítku je karcinom plic nejčastěji diagnostikovaným typem zhoubného nádoru u mužů i u žen (11,6 % celkového počtu nově diagnostikovaných zhoubných nádorů) a je nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění (1,8 mil. úmrtí, tzn. 18,4 % z celkového počtu úmrtí na nádorová onemocnění). Mezi základní léčebné modality karcinomu plic patří léčba chirurgická, radioterapie, chemoterapie, cílená (terčová) léčba a imunoterapie. Kombinovaná chemoterapie je základní a nezbytnou léčebnou modalitou všech pacientů s malobuněčným karcinomem. Chemoterapie má také v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic významnou roli i v době biologické léčby a imunoterapie. Má uplatnění v léčbě adjuvantní, neoadjuvantní, podává se souběžně s radioterapií nebo po ní může následovat, význam má i paliativní chemoterapie, udržovací chemoterapie a metronomická chemoterapie.
Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.
04/2020 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D., se narodila v roce 1958 v Rokycanech. Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kam poté i přesídlila, nastoupila v roce 1983 na Onkologickou kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a zůstala jí věrná dodnes. V roce 1986 získala atestaci z vnitřního lékařství, v roce 1997 nástavbovou specializaci z klinické onkologie a v roce 2009 specializovanou způsobilost v oboru radiační onkologie.
CELÝ ČLÁNEK
Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D., se narodila v roce 1958 v Rokycanech. Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kam poté i přesídlila, nastoupila v roce 1983 na Onkologickou kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a zůstala jí věrná dodnes. V roce 1986 získala atestaci z vnitřního lékařství, v roce 1997 nástavbovou specializaci z klinické onkologie a v roce 2009 specializovanou způsobilost v oboru radiační onkologie.
Cílená biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
05/2019 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; MUDr. David Petr
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) prudký rozvoj. Díky přípravkům biologické léčby došlo v případě NSCLC ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Léky, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) prudký rozvoj. Díky přípravkům biologické léčby došlo v případě NSCLC ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Léky, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
Nemalobuněčný karcinom plic s mutacemi genu receptoru epidermálního růstového faktoru
05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
CELÝ ČLÁNEK
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
Neuroendokrinní plicní nádory
05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
CELÝ ČLÁNEK
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
Erlotinib v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic - dosavadní zkušenosti a výsledky v České republice
04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
Krátká léčba nivolumabem vyvolávající těžkou únavu s dlouhotrvající parciální odpovědí - kasuistiky
05/2017 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Marcela Tomíšková, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Autorky v první části článku shrnují dosavadní léčebné výsledky nivolumabu u skvamózního i neskvamózního karcinomu plic a současně bezpečnostní profil tohoto typu imunoterapie včetně doporučení předcházení i opatření při vzniku nežádoucích účinků. V samotných případech jsou popisovány nežádoucí účinky, a to zejména slabosti a vyčerpání u dvou vybraných pacientů, u kterých byl ihned po zahájení léčby nivolumabem pozorován závažný stupeň únavy s nutností trvalého vysazení léčby, ale podle kontrolních zobrazovacích vyšetření došlo s odstupem dvou měsíců po poslední dávce imunoterapie k dobře zobrazitelné parciální léčebné odpovědi, která setrvala po dobu jednoho roku u obou pacientů.
CELÝ ČLÁNEK
Autorky v první části článku shrnují dosavadní léčebné výsledky nivolumabu u skvamózního i neskvamózního karcinomu plic a současně bezpečnostní profil tohoto typu imunoterapie včetně doporučení předcházení i opatření při vzniku nežádoucích účinků. V samotných případech jsou popisovány nežádoucí účinky, a to zejména slabosti a vyčerpání u dvou vybraných pacientů, u kterých byl ihned po zahájení léčby nivolumabem pozorován závažný stupeň únavy s nutností trvalého vysazení léčby, ale podle kontrolních zobrazovacích vyšetření došlo s odstupem dvou měsíců po poslední dávce imunoterapie k dobře zobrazitelné parciální léčebné odpovědi, která setrvala po dobu jednoho roku u obou pacientů.
Role pembrolizumabu v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic
03/2017 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Bronchogenní karcinom patří k nejčastěji se vyskytujícím karcinomům na světě. Zhruba u 85 % bronchogenních karcinomů se jedná o nemalobuněčný karcinom (non-small-cell lung carcinoma, NSCLC). Novým přístupem v léčbě tohoto nádorového onemocnění je imunoterapie. Tato léčba není zaměřena na nádor samotný, ale na imunitní systém pacienta. Pembrolizumab je humánní monoklonální protilátka, která se váže na receptor programované buněčné smrti PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death-1), a blokuje tak jeho interakci s ligandy membránového proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death ligand, PD-L) - PD-L1 a PD-L2. Zablokování receptoru PD-1 pembrolizumabem znemožní vazbu příslušných ligandů, a tím dochází k posílení T-buněčné imunitní odpovědi organismu, která tak může být použita i v boji proti samotnému nádoru. V článku jsou prezentovány výsledky studií, které prokazují účinnost pembrolizumabu v první i v dalších liniích léčby. Pro indikaci pembrolizumabu jak v první, tak v následujících liniích léčby NSCLC je třeba znát stav nádorové exprese PD-L1, a to u všech NSCLC bez ohledu na histologický typ.
CELÝ ČLÁNEK
Bronchogenní karcinom patří k nejčastěji se vyskytujícím karcinomům na světě. Zhruba u 85 % bronchogenních karcinomů se jedná o nemalobuněčný karcinom (non-small-cell lung carcinoma, NSCLC). Novým přístupem v léčbě tohoto nádorového onemocnění je imunoterapie. Tato léčba není zaměřena na nádor samotný, ale na imunitní systém pacienta. Pembrolizumab je humánní monoklonální protilátka, která se váže na receptor programované buněčné smrti PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death-1), a blokuje tak jeho interakci s ligandy membránového proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death ligand, PD-L) - PD-L1 a PD-L2. Zablokování receptoru PD-1 pembrolizumabem znemožní vazbu příslušných ligandů, a tím dochází k posílení T-buněčné imunitní odpovědi organismu, která tak může být použita i v boji proti samotnému nádoru. V článku jsou prezentovány výsledky studií, které prokazují účinnost pembrolizumabu v první i v dalších liniích léčby. Pro indikaci pembrolizumabu jak v první, tak v následujících liniích léčby NSCLC je třeba znát stav nádorové exprese PD-L1, a to u všech NSCLC bez ohledu na histologický typ.
Biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Jana Skřičková, Ondřej Venclíček, Bohdan Kadlec, Marcela Tomíšková, Lenka Jakubíková, Jana Špeldová
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
Epidemiologie zhoubných nádorů plic, průdušnice a průdušek v České republice
08/2016 Ladislav Dušek, Denisa Malúšková, Jan Mužík, Jakub Gregor, Karel Hejduk, Jana Koptíková, Petr Brabec, Jiří Jarkovský, Jana Skřičková
CELÝ ČLÁNEK