Vybrané články

06/2023 MUDr. Petra Bělohlávkové, Ph.D.
Ph negativní myeloproliferativní neoplazie se často objevují u pacientů kolem 60 let, avšak mohou být diagnostikovány i v mladším věku. V těhotenství je zvýšené riziko komplikací, které zahrnují tromboembolické a krvácivé komplikace či dysfunkci placenty. Úspěšné těhotenství je pozorováno u 70 % žen s myeloproliferativní neoplazií. Antiagregační léčba kyselinou salicylovou a podávání nízkomolekulárního heparinu jsou doporučeny u polycythemia vera nízkého rizika, u polycythemia vera vysokého rizika je již indikována cytoredukční léčba interferonem. Interferon nezvyšuje riziko závažných malformací, potratu, porodu mrtvého dítěte nebo předčasného porodu. U všech žen s polycythemia vera je samozřejmostí striktně udržet hodnoty hemoglobinu pomocí venepunkcí < 45 %. Naše kazuistika dokumentuje možnost bezpečného užívání ropeginterferonu alfa-2b pro terapii těhotných pacientek s polycythemia vera vysokého rizika.

06/2023 Doc. MUDr. Anna Jonášová, Ph.D.
Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění hemopoézy. U nemocných s nízkým rizikem progrese choroby či přechodu do akutní myeloidní leukemie je dominantním problémem cytopenie, a to především anemie. Ta se vyskytuje až u 90 % nemocných. Hlubší anemie, zvláště u transfuzně závislých nemocných, významně snižuje kvalitu života, zvyšuje morbiditu, ale i mortalitu. Dosud jsme byli odkázáni u většiny nemocných (s výjimkou nemocných s 5q-syndromem, kteří jsou výbornými respondenty terapie lenalidomidem) na transfuze či podávání erytropoetinů. Erytropoetiny ale nejsou příliš účinné právě u nemocných s již vyvinutou závislostí na transfuzích. Proto je velkým přínosem v léčbě těchto nemocných nový přípravek luspatercept, inhibitor dráhy TGF-β, který vede až u 50 % nemocných k eliminaci transfuzní potřeby, výraznému zlepšení kvality života, a jak bylo recentně prokázáno, i k prodloužení doby přežívání. Prezentujeme kazuistiku nemocné, u níž byl tento přípravek úspěšně použit, a to i jako lék čtvrté linie terapie.

06/2023 MUDr. Štěpán Rusín
Léčba průlomové bolesti by měla být součástí léčby všech chronických bolestí. Záchranná medikace však vyžaduje specifické vlastnosti a farmakokinetiku. Onkologická průlomová bolest je specifickým typem akutní bolesti. U chronické onkologické bolesti má prevalenci okolo 80 %. Je jedním z negativních prognostických faktorů s celkovým dopadem na úspěšnost léčby, kvalitu života a nutnost čerpání zdravotní péče. Naštěstí i zde se daří zavádět nové možnosti léčby a nové aplikační formy léků.

06/2023 MUDr. Lucie Lančová
Možnosti léčby neuroendokrinních nádorů se v České republice v posledních letech obohatily o peptidovou receptorovou radionuklidovou terapii. Doposud je její použití omezené na tumory gastroenteropankreatického původu. Nicméně v rámci doporučení mezinárodních odborných společností ji nacházíme jako volbu i v jiných indikacích. V tomto článku je rozebíráno, jakým způsobem jsou vybíráni vhodní kandidáti k léčbě a její postavení v terapeutickém algoritmu ostatních neuroendokrinních nádorů, které ještě potřebuje oficiální potvrzení prospektivními randomizovanými studiemi.

06/2023 MUDr. Barbora Obadalová
Tato kazuistika pojednává o případu pacienta trpícím primárním mediastinálním lymfomem. Jeho onemocnění opakovaně progredovalo na několika různých liniích léčby, což znamená, že jde o primárně chemorefrakterní chorobu. Takový stav je jak z pohledu onkologa, tak pacienta velmi frustrující a nese s sebou velmi špatnou prognózu. V posledních letech však máme k dispozici novou léčenou strategii, jež využívá zcela jiného terapeutického principu, totiž geneticky modifikovaných autologních T lymfocytů. Právě tato léčba zvrátila jinak nezvládnutelný stav a obecně je výjimečnou šancí pro pacienty s refrakterním/relabujícím lymfoproliferativním onemocněním.

06/2023 MUDr. Zdeněk Kořístek, Ph.D.
Isocitrátdehydrogenáza 1 a 2 (IDH1 a IDH2) jsou klíčové metabolické enzymy, které přeměňují isocitrát na α-ketoglutarát (αKG). Somatické bodové mutace na klíčovém argininovém zbytku (R132) v aktivním místě metabolického enzymu IDH1 vedou ke změně funkce IDH1, kdy buňka s touto mutací metabolizuje isocitrát nikoli na αKG, ale na D-2-hydroxyglutarát (2-HG), který je onkometabolitem způsobujícím zvýšenou methylaci lysinu histonu H3 a hypermethylaci DNA. Důsledkem jsou rozsáhlé epigenetické změny, které vedou ke globální dysregulaci genové exprese, zástavě diferenciace a inhibici apoptózy. Mutace IDH1 v R132 se vyskytují u 6 až 10 % pacientů s nově diagnostikovanou akutní myeloidní leukemií. Ivosidenib je inhibitorem enzymu IDH1 s mutací R132 (mIDH1). Léčba ivosidenibem vede u pacientů s akutní myeloidní leukemií k inhibici mIDH1 a normalizaci koncentrace αKG a 2-HG. Výsledkem je obnova diferenciace nádorových buněk. Na základě výsledků klinické studie AG120-C-001 schválil v červenci 2018 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv ivosidenib v monoterapii pro léčbu dospělých s relabující nebo refrakterní akutní myeloidní leukemií (acute myeloid leukemia, AML) s mIDH1. Navazující klinická studie fáze 3, AGILE, srovnávající účinnost kombinace ivosidenib plus azacitidin oproti azacitidinu v monoterapii (plus placebo) u pacientů s AML s mIDH1 prokázala významně lepší léčebné výsledky při použití kombinovaného režimu. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA v květnu 2022 a následně Evropská léková agentura v květnu 2023 schválily ivosidenib v kombinaci s azacitidinem pro léčbu nově diagnostikované AML s mIDH1.

06/2023 MUDr. Jarmila Kissová, Ph.D.
Anemie je běžná hematologická abnormalita, definovaná jako snížení koncentrace hemoglobinu pod dolní hranici normálního rozmezí. V klinické praxi je nejčastější a nejpřínosnější dělení anemií podle středního objemu erytrocytů na normocytární, mikrocytární a makrocytární. Článek je věnován základní diferenciální diagnostice anemií, která je demonstrována na příkladu několika kazuistik.
 

06/2023 MUDr. Tomáš Arpáš; prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D.
Leukocytóza je častý laboratorní nález, definovaný vzestupem počtu leukocytů nad referenční mez (10 x 10⁹/|). Diferenciální diagnostika příčiny leukocytózy je široká. Základem ke správnému diagnostickému postupu je zhodnocení anamnézy, klinického stavu pacienta a diferenciálního rozpočtu leukocytů. V následujícím textu rozebíráme možné příčiny leukocytózy podle typu zmnožených leukocytů. V článku se zaměřujeme zejména na hematoonkologické příčiny a u častějších diagnóz uvádíme i stručnou charakteristiku a diagnostická kritéria.

06/2023 MUDr. Jarmila Kissová, Ph.D.
Trombocytopenie je běžným hematologickým nálezem v denní klinické praxi, je definována poklesem počtu trombocytů pod dolní mez normálního rozmezí. Široké spektrum příčin a různorodost klinického obrazu často představují diagnostickou výzvu. Článek je zaměřen na základní diferenciální diagnostiku trombocytopenie, což je podpořeno dvěma kazuistikami.

06/2023 MUDr. Tomáš Arpáš; MUDr. Anežka Kvetková
Leukopenie je v klinické praxi častým nálezem definovaným poklesem absolutního počtu leukocytů pod 4 x io⁹/l. Většinou pod leukopenií rozumíme neutropenii (absolutní počet pod 2 x 10⁹/l), ale můžeme se setkat i s klinicky významnou lymfopenií (absolutní počet pod 0,6 x io⁹/l). Leukopenie může být izolovaným nálezem v krevním obraze nebo je přítomna v kombinaci s dalšími cytopeniemi. Ovlivňuje-li vyvolávající patologický proces víceré linie krvetvorby a je přítomna také anemie a trombocytopenie, stav nazýváme pancytopenií. Diferenciální diagnostika pacientů s leukopenií a pancytopenií vyžaduje komplexní přístup, s ohledem na široké spektrum možných vyvolávajících příčin. V následujícím článku uvádíme přehled možných příčin leukopenie a pancytopenie, a také rady, jak v diagnostice těchto stavů postupovat. Na závěr uvádíme několik příkladů z hematologické praxe ve formě kazuistik.

06/2023 MUDr. Martina Filipová
Splenomegalie, ať už reaktivní, nebo jako důsledek tumorózní infiltrace sleziny, je častým nálezem u pacientů s hematologickou malignitou. Přesto je diferenciální diagnostika splenomegalie velice široká, podle dostupné literatury jsou hematologická onemocnění příčinou 16-66 % případů splenomegalie, další část má příčinu jinou. Stanovení správné základní diagnózy je u pacientů se splenomegalií někdy zdlouhavé a komplikované, u části pacientů (1-2 %) i přes extenzivní došetřování není možné identifikovat vyvolávající příčinu.¹ V tomto přehledovém článku se budeme zabývat právě problematikou diferenciální diagnostiky splenomegalie a pomocí krátkých kazuistik se pokusíme ilustrovat situace, se kterými se mohou lékaři všech oborů potkat v běžné praxi.
 

06/2023 MUDr. Miroslav Kopčík
Uzlinový syndrom je lokální nebo generalizované zvětšení lymfatických uzlin. Tento termín je používán v případech, kdy je zvětšení uzlin dominantním příznakem nemoci. Příčiny mohou být infekční, nádorové, zánětlivé a jiné. Diferenciální diagnostika tohoto stavu je velmi rozsáhlá a vyžaduje komplexní přístup, opírající se především o pečlivou anamnézu, důkladné fyzikální vyšetření následované laboratorní diagnostikou a zobrazovacími metodami. V následujícím článku se snažíme o stručný přehled etiologie a diagnostiky tohoto stavu, doplněný o krátké kazuistiky z běžné klinické praxe.

05/2023 MUDr. Helena Vorlíková; MUDr. Dana Vondráčková
Průlomová bolest se objevuje i přes dobře kontrolovanou základní bolest u vysokého procenta onkologických pacientů a má významný dopad na kvalitu jejich života. Úskalím léčby průlomové bolesti je často nepředvídatelnost, rychlý nástup a krátké trvání epizod. Transmukózní formy fentanylu představují díky svým farmakologickým vlastnostem účinný způsob managementu této bolesti. Předpokladem úspěšné léčby je správná diagnostika průlomové bolesti, adekvátní terapie základní bolesti a individuální přístup. Článek seznamuje s charakteristikami průlomové bolesti, indikacemi transmukózního fentanylu, konkrétními lékovými formami a praktickými aspekty použití.

05/2023 MUDr. Aneta Rozsypalová; doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.
Sacituzumab govitecan představuje novou terapeutickou možnost v léčbě triple negativního karcinomu prsu. Jedná se o konjugát protilátka—léčivo. Monoklonální protilátka je namířena proti antigenu Trop-2 a na svém povrchu nese navázané malé molekuly SN-38, které po hydrolytickém rozštěpení vazby inhibují topoizomerázu I. To vede k poškození DNA a následné apoptóze a smrti buňky. Registrace sacituzumab govitecanu v léčbě metastazujícího triple negativního karcinomu prsu se opírá o data studie ASCENT, kde ve druhé nebo vyšší linii bylo prokázáno významné zlepšení přežití bez progrese a celkové přežití v rameni se sacituzumab govitecanem oproti chemoterapii.¹ O úhradě z veřejného zdravotního pojištění v rámci České republiky se jedná.

05/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Správně indikovaná antiemetická profylaxe zásadním způsobem zvyšuje compliance pacientů s protinádorovou léčbou a současně zvyšuje jejich kvalitu života. Současná doporučení vycházejí ze stratifikace chemoterapeutik (chemoterapeutických režimů) do čtyř skupin podle emetogenního potenciálu. Obvyklým doporučením pro vysoce emetogenní režimy je v současnosti čtyřkombinace setronu, inhibitoru receptoru NK1, kortikosteroidu a olanzapinu. V případě středně emetogenních chemoterapeutik je obvykle setron s kortikosteroidem dostatečný a u nízce emetogenních režimů doporučujeme setron nebo metoclopramid jako jednorázovou profylaxi. V žádném případě bychom neměli zapomínat ani na antiemetickou profylaxi v průběhu radioterapie.

05/2023 MUDr. Stanislav John
Cholangiokarcinom patří mezi zhoubná nádorová onemocnění s velmi nepříznivou prognózou, pětileté přežití se týká méně než 10 % pacientů. Pokrok v oblasti molekulárních analýz těchto nádorů však velmi rozšířil možnosti cílené léčby. K nejčastěji identifikovaným změnám cholangiokarcinomu patří mutace isocitrátdehydrogenázy 1 (IDH1). Ivosidenib (Tibsovo®) jako cílený inhibitor této enzymatické varianty může nyní uplatnit svoji účinnost.

05/2023 MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Následující kazuistika pojednává o přínosech a potenciálních rizicích jedné z nejmodernějších léčebných modalit, které v klinické onkologii máme k dispozici. Imunoterapie cílená na kontrolní body imunitní reakce dokáže zejména ve dvojkombinaci dosáhnout významné a trvalé léčebné odpovědi u poměrně vysokého procenta pacientů. Tyto impozantní terapeutické výsledky však nejsou bez nežádoucích účinků. Rizikovější stran vývoje toxicity a dávkově dependentní je použití molekuly cílící na receptor CTLA-4. Méně případů autoimunitních reakcí potom pozorujeme při použití anti-PD-1 monoklonálních protilátek, a ještě méně při užití anti-PD-LI monoklonálních protilátek. Jak víme již z mnoha klinických studií, autoimunitně podmíněné nežádoucí účinky imunoterapie jsou většinou spojeny i s léčebným efektem. Přesně tento kauzální důkaz nám bude demonstrovat náš kazuistický případ.

05/2023 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Léčba bronchogenního karcinomu se rok od roku obohacuje o nová léčiva, rozšiřuje se spektrum cílených léků na jednotlivé řídicí mutace, a tak i standardy léčby se dynamicky vyvíjejí. Naše kazuistika není nijak výjimečná ohledně vzácnosti genů či léčiv, ale je ukázkou odolnosti nemocného. Jeho touha žít a optimismus jistě napomohly tomu, že jsme jej léčili jednou linií za druhou, až jsme pomalu, ale jistě narazili na dno. Nemocný absolvoval sedm linií léčby a možná to není ještě konec.

05/2023 MUDr. Petra Zemanová; doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Jan Špaček, Ph.D.
Kazuistika popisuje případ 59letého pacienta, který je léčen imunoterapií pro inoperabilní recidivu maligního pleurálního mezoteliomu. Následná diskuse shrnuje výsledky klinických studií, které se zabývají využitím imunoterapie v léčbě neresekabilního maligního pleurálního mezoteliomu.

05/2023 MUDr. Yelyzaveta Zhuber; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.; MUDr. Tereza Drbohlavová
Skeletální metastázy se v době diagnózy vyskytují až u 20-30 % pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (non-smah cell lung cancer, NSCLC); v průběhu onemocnění se vyvinou až u 60 % nemocných s NSCLC, až v polovině případů predilekčně postihují páteř. Ohrožují vybranou skupinu pacientů tzv. kostními příhodami, kdy v popředí jsou obtížně zvládnutelné bolesti, patologické fraktury, míšní komprese, neurologické deficity, hyperkalcemie. Celkově jsou zdrojem výrazné morbidity, značně zhoršují kvalitu života pacientů a jsou indikátorem horší prognózy s mediánem přežití 6-7 měsíců od stanovení diagnózy. Doposud není stanovena účinná léčba cílená na skeletální metastázy NSCLC. V této kazuistice prezentujeme dva pacienty s NSCLC a osovými metastázami skeletu po operační stabilizaci. Systémově byl u obou zvolen pembrolizumab, a přestože si byly zpočátku oba případy podobné, každý se vyvíjel jinak.